V údolí Pstruhového (Ohrazenického) potoka, na jihovýchodním svahu „Vrškou“ (505 m), ve spleti ovocných zahrad a luk jsou porůznu rozsety domky, které tvoří obec Ohrazenici. Ze tří stran je obklopena brdskými lesy vroubenými vrchem Vystrkovem, Koníčkem (666 m), Malým Jeskřipcem (619 m) a „Vrškama“. Domky starší zástavby stojí osamoceny a některé jsou od sebe dosti vzdáleny. Návsi není. Lze ještě spatřit několik typických podbrdských roubenek. O ohrazenické „návsi“ existuje historická anekdota, jak hrabě Vrbna nabídl jiným šlechticům sázku, že „na návsi“ své vesnice postřílí alespoò sto volně pobíhajících zajíců. Že to bude na Ohrazenici, veselí společníci netušili.
První písemná zmínka o Ohrazenici je v zakládací listině augustiánského kláštera „Na ostrově“ ve Sv. Dobrotivé, kterou vydal zakladatel tohoto kláštera Oldřich Zajíc z Valdeka „dne 13. Měsíce května LP 1262“. Je to nejstarší písemná zmínka o obci na Jinecku. Jako svědkové vysvěcení kláštera jsou podepsáni podbrdští šlechtici, mezi nimi též Jaroslav a Oldřich z Ohrazenice. Lze tedy předpokládat, že v Ohrazenici této doby byla tvrz nebo šlechtický dvůr.
Ohrazenice č.p. 10, rok 1925
Další zpráva je z r. 1370 , kdy je známo, že Libomyšl patřila Oldřichu a Smilovi z Libomyšle. Oldřich k tomu měl ještě část Křešína a Ohrazenici. V r. 1450 koupili bratři Jan a Burián z Valdeka právo věnné po Markétě, manželce Jana Slámy z Bítova a na Suchomastech. V r. 1454 Jan ze Ctěnic dostal od krále Ladislava Pohrobka zboží jinecké ještě ber Ohrazenice. Na počátku 16.století patřili Jince Pešíkům z Komárova. V roce 1602 prodal Mikuláš Pešík Jince svému zeti Ctiradu Malovcovi z Chýnova a s nimi vesnice Běřín, čenkov, Křešín, Ohrazenici, Rejkovice, Velcí, dvory Hejdov a Rpety. R. 1653 dle tzv. „Berní ruly kraje Podbrdského“ patřilo panství Jince s Ohrazenicí hraběti Václavu Vratislavovi z Mitrovic. V té době měla Ohrazenice 22 usedlostí, z toho část pustých, ale byla největší vsí panství. Samotné Jince v té době měla 12 usedlostí kromě tvrze a panského dvora. Vratislavové drželi Jinecko do r. 1804, kdy je prodali hořovickému hraběti Rudolfovi z Vrbna.
Z uvedených zpráv vyplývá , že až do poloviny 16. Století Ohrazenice nepatřila k nějakému většímu panství, a že do té doby byla samostatným šlechtickým statkem a tvrzí. Předpokládá se, že tato tvrz se nacházela v místech dnešního č.p. 2 (u Dlouhých), kde byly nalezeny střepy středověké keramiky ze 14. až 16. století. Toto samostatné šlechtické sídlo po připojení Ohrazenice k Jincům někdy ve 2. pol. 16.stol. pravděpodobně zaniklo. Bylo snad opevněno, na což se dá usuzovat podle velkého množství kamenů, sebraných na polích mezi č.p.1 (u Kůtů), č.p. 2 (u Dlouhých) a Evženovem (Decperkem).
Historické prameny a četné odvaly svědčí o tom, že v naší obci byla prováděna důlní činnost. Již v „Berní rule kraje Podbrdského“ z r. 1653 je konstatováno, že ohrazeničtí se živí dobýváním železné rudy, pálením dřevěného uhlí pro hutě a vožením uhlí do hutí. V „Knížecím dole“ na Horách v letech 1800 – 44 se dobývala železná ruda a dovážela se do jinecké vysoké pece Barbora. Intenzivní těžba probíhala na Ohrazenici do r. 1889 ve Vystrkově a ve Vrškách. Ruda se vozila i do Obecnice. Na počátku 19.století byla jinecká huť ohrožena nedostatkem dřevěného uhlí. Provoz vysoké pece bylo nutno omezovat, hledaly se náhradní zdroje paliva. Za Ohrazenicí, v lese „za Karlovem“ v tzv. Hanzlíkovském dole, se počalo pokusně dobývat kamenné uhlí s nevalným úspěchem. Sloj byla malá a uhlí nevhodné pro tavbu. V roce 1956 byl prováděn v obci nový geologický průzkum. Vrty byly prováděny až do hloubky 200 m.
Ke konci 18.století na Podbrdsku , tedy i na Ohrazenici, se rozšířilo cvokařství. V roce 1854 bylo v obci 23 cvokařských dílen či „verštatů“. Poslední dílna, i když se v ní již nepracovalo, byla až do roku 1960 se vším zařízením v č.p. 40 u Štochlů.
V roce 1858/59 byla u č.p. 13 (u Špalků) postavena kaplička. Bylo zvoněno v poledne a večerní klekání, poslední hodinka za zemřelé. Za 1.republiky a až do padesátých let zvonila p. Petronila Blahovcová. Poslední hodinka se zvoní stále.
Obec je přiškolena do Jinec. Původní jinecká škola (vznikla v 17.stol.) byla jednotřídní, později dvoutřídní. Roku 1870 se v Jincích pro druhou třídu nenašla vhodná místnost, proto byla zřízena expozitura v najaté místnosti na Ohrazenici ve statku dnes u Špalků (č.p. 41). Zde byly vyučovány děti z Křešína, místní a z Velcí. Škola byla zrušena v r. 1876, kdy byly v Jincích získány další místnosti.
Do dnešního dne stojí u č.p. 10 křížek, který byl v roce 1871 postaven z výnosu honitby a zasazeny u něho dvě lípy. Třetí lípa byla zasazena nad křížkem po 1. sv. válce jako lípa svobody. O původu křížku u rozcestí silnic do vsi, na Valdek a Evženov není nic bližšího známo. Původně tam stál kříž dřevěný, později nahrazen křížkem litinovým. Dle vzrůstu lip lze usuzovat, že zde kříž stál dříve než u č.p. 10.
Roku 1897 byla v obci postavena cihelna pro místní potřebu. Na počátku 20. století zanikla po vyčerpání vhodné hlíny.
V roce 1911 byla v obci založena Dělnická tělovýchovná jednota (DTJ). V Jincích byl v témže roce založen Sokol. DTJ měla sídlo v hostinci u Vocásků č.p. 11. Tam také členové cvičili, v létě na dvoře, v zimě v sále. Kromě dcvičení členové pořádali taneční zábavy a divadelní představení. DTJ měla i své hřiště na části tzv. „panského“ pole. V roce 1949 byla DTJ sloučena se Sokolem Jince, kterému byl předán i majetek.
V letech 1914 – 18 na bojištích 1.světové války padlo 18 občanů naší obce. Pět občanů sloužilo v čsl. legiích . Z finanční sbírky, z výnosu zábav a divadelních představení byl v roce 1924 vybudován pomník padlých. Slavnostní odhalení se konalo 24. Srpna 1924.
V letech 1929 – 33 se prováděla regulace Pstruhového potoka, o kterou usilovali naši dědové od počátku století. Co potok dovede, toho jsme pravidelnými svědky.
V roce 1922 byla založena obecní knihovna s dobrým a stále obnovovaným fondem. Je škoda, že občané ztratili zájem o četbu dobré knihy. Její činnost byla zmrazena v r. 1987.
Až v roce 1951 byl založen Sbor dobrovolných hasičů (SDH). SDH je však nejaktivnější organizací v obci.
Do roku 1962 neměla obec svoji vlastní obecní úřadovnu. Do roku 1945 úřadovali starostové doma, schůze se konaly v hostincích, které byly v obci dva. Po válce byla úřadovna zřízena č.p. 87 „v Krámečku“. Až v roce 1962 byla postavena dřevěná budova (tzv. ubabarák). V letech 1973 – 74 na místě dřevěné budovy byla postavena nová budova a požární zbrojnice péčí občanů.
Od roku 1968 byla v obci prováděna rekonstrukce cest – bezprašný povrch. Od roku 1963 periodicky rozšiřuje veřejné osvětlení.
V roce 1978 – 79 byla k budově obecního úřadu přistavena restaurace. Před ní byl zřízen taneční betonový parket, nyní s povrchem asfaltovým. V roce 1984 byl u parketu postaven přístřešek sloužící jako sušák na hadice a pro posezení hostů při zábavách.
Na Ohrazenici existuje cca 18 let letní dětský tábor u „Rybníčku“. Je spravován našimi mladými občany, kteří před 5 lety založili klub Trilobit.
V roce 2000 bylo provedeno zateplení budovy obecního úřadu, hasičárny a restaurace.